Dara Helvétský kříž

Leden 2019

31.12.2018 16:00

1.1.

Na facebooku jsem objevila a sdílela super video, kde je vidět moc pěkná práce psa, který si je velmi jistý tím, co dělá.

https://www.facebook.com/MaitreDeChien.MetierPassion/videos/2067827833451557/?t=0

Takže mě to samozřejmě inspirovalo k tomu, že musíme na této jistotě zapracovat. Tj pes se nenechá při značení rozhodit tím, že ho psovod odtahuje a ukazuje k dalším nádobkám/vzorkům

Začala jsem s jedním komínkem se skořicí. Nejprve jsem ji odměnila za značení bez rušení. Pak jsem ji na stejný komínek poslala s tím, že při značení jsem lehounce zatáhla za vodítko (jako když jsme upevňovali značení předmětů na stopě) a přišla veliká odměna. Ještě jednou jsem to zopakovala a pak přidala druhý komínek. (hra skořápky) párkrát se stalo, že se Darča nechala zlákat ke zkouknutí vedlejšího komínku. (moc silný podnět z má stran) Nechala jsem ji si znovu najít ten správný se skořicí, po označení (bez rušení) jsem ji odměnila standartní odměnou. Při dalším pokusu jsem ,,rušila" jen lehce, aby byla Darča úspěšná a vysloužila si obrovskou odměnu.

2.1.

Je krásně vidět, jak Darča pochopila princip hry. Občas mrkne očkem bokem a pak jako kdyby si uvědomila, že je to jen ,,planý poplach" s ještě větším zaujetím vytrvává ve značení :-)

 

4.1.

Ne všechny dny jsou bezchybné. Darča se během týdne dvakrát neúmyslně vykoupala - jednou nezvládla přeskočit malý náhon u jezu (půl metru od ní byla lávka) a podruhé vstoupila na led na pidi-jezírku, co máme na zahradě. Samozřejmě ji po jednom dni mrazu neudržel. V obou případech jsme to zvládly bez jakékoliv újmy na zdraví. Poprvé pro nás přijel Jindra, což Darče udělalo obrovskou radost, takže velmi rychle zapomněla na ovčáka, co ji cestou k silnici stihnul napadnout. Než jsem ho odchytila, stihla získat pár ran košem. Naštěstí ho měl pevně nasazený, ani nezjišťoval, jestli je to pes nebo fena a rovnou z dálky běžel  útočit. Ale cesta domů v autě prý byla zdařilá kompenzace :-).

 

5.1.

Stále pokračujeme ve skořápkách s rušivými úkony, ale obměnila jsem úkol. Darča totiž sice stále měla vysokou úspěšnost, ale já se celý její život snažila, aby byla při učení vždy úspěšná (samozřejmě se ne vždy zadaří, ale pak to beru jako mojí chybu v nastavení a vysvětlení úkolu.) Enormě vysoké procento úspěšnosti jsem nastavila pro její slabou motivaci.

Takže když čtvrtý den učení musím stále hodně hlídat  sílu mého rušení (na které je ale z jiných činností zvyklá), přehodnocuji trénink. Musím buď snížit rušení (což se mi vlastně ani moc nechce - snažím se být opatrná a když to odjinud zná a nemá s tím problém...) a nebo nastavit cvičení tak, aby to pro Darču bylo co nejlehčí a ona se mohla soustředit jen na rušivky.

Cvičení tedy předělávám tak, že máme stále jen dvě sklenice (jedna se skořící, druhá jen s kapesníkem) a Darču posílám jako na skořápky (nebo řadu). Při prvním označení (bez rušení) dostane běžnou odměnu a až na povel ,,ukaž" začínám rušit. Je to mnohem lepší, Darča se z cca 15-ti ,,úkolů" nechala zmást jen jednou. :-)

 

11.1.

S novým systémem jsem spokojená. Ruším jen u povelu ,,ukaž" a to ne vždy. Darčina úspěšnost je velmi vysoká, zmást se dá jen výjimečně :-) Pokud si chybku uvědomí, nechám ji opravit se.

Protože mám pocit, že skořápky Darču až tak nebaví (víc ji baví klasické hledání), doma po skořápkách ji nechám i trochu zahledat. Někdy přidávám i samostatný nácvik označení (např. předevčírem jsem přivřela skořici do šuplíku) - Darču nechávám pozorovat to, co dělám, pak ji jen z krátké vzdálenosti vyšlu.

Na vycházky beru ledvinku s vybavením k hledání (skořice, pean, klikr, odměny, balónek a sprej), abychom mohly cvičit na různých místech a Darču pak nic nepřekvapilo. Další výhoda je ta, že někdy vytáhnu skořici na začátku vycházky, jindy ke konci, kdy už Darča začíná být trochu unavená. Snažím se o co největší pestrost.

 

Konečně napadl sníh, takže jsme ho využily k pečlivému prohledávání menších terénů. Hned u prvního pokusu jsem dala špatně povel - poslala jsem ji na ,,velké" hledání. Terén jsem ji tedy zmenšila slovně ,,tam už ne-e" a když už hledala déle navedla jsem ji znovu a správně. Nechtěla jsem ji odvolávat hned po vyslání, abych jí neubrala chuť do hledání.

 

16.1.

Díky záchranářským tréninkům, na které jezdíme s Jindrou a Eshly, mám dost pomocníků na trénink rozlišování rukou. Darču se i doma snažím naučit na lehčí nerozbitné kelímky. Zatím se držíme u kelímků v rukách na zemi, případně lehce nad zemí.

 

23.1.

Spolu s kamarádkou z SDH Liteň jsme se zúčastnily kurzu První pomoc psů:

Wikipedie hovoří jasně. První pomoc je definována jako soubor úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto ohrožení či postižení. Proto se jí snažíme v rámci záchranářské kynologie věnovat co nejvíce času. Neštěstí ovšem nechodí po horách a ani jen po lidech, a tak jsme se s Renatou Klusáčkovou rozhodly využít klidnější zimní sezónu k dalšímu vzdělávání a 20.1.2019 jsme se zúčastnily dalšího z kurzů první pomoci vedeného MVDr. Martinou Fruhauf Kolářovou a Bc. Kateřinou Šponarovou. V roli ošetřovaných se totiž ocitli naši čtyřnozí parťáci. Nejvíce mě na tomto kurzu lákalo, že si v praktické části můžeme vše vyzkoušet na vlastním psovi. Fena holandského ovčáka, modelka Annie, byla úžasně trpělivá, ale nebudeme si nalhávat, kolik našich psů si nechá obvázat oko/packu/ucho... bez jakékoliv fixace, jen tak navolno v sedě a ani hlavou neuhnou? Takto si každý vyzkoušel nejen obvázání, ale v případě nutnosti i fixaci potřebnou k ošetření vlastního psa. Prostory s přiléhavým názvem Doggaráž poskytly příjemné zázemí – teplo, koberec, kuchyňku. Hned na začátku jsme obdrželi praktický batůžek s obvazy. Další várka zdravotnického materiálu určeného k okamžitému využití během kurzu nám pak byla předána hned při úvodní prezentaci, kterou nás provedla veterinární lékařka Martina. Běžně na přednáškách a kurzech popíšu spoustu listů papíru, ale skvěle a srozumitelně zpracovaná skripta, jež byla součástí dárkového balíčku, nevyžadovala mnoho doplnění. Nepřekonatelné v závěru teoretické části byly videokazuistiky, které vyžadovaly naši soustředěnou spolupráci při určování diagnózy a následné terapie. Po obědě jsme se věnovali praktické části. Po krátkém zopakování teoretických znalostí nám lektorka Kačka vše ukázala na Annie, vysvětlila co, jak a proč budeme dělat a na co si dát pozor, a my se pustili do práce. Během praktické výuky se nám obě instruktorky intenzivně věnovaly, takže my i naši psíci jsme byli maximálně vytíženi.

                              Renata Klusáčková a Jana Nečasová

 

Kontakt

Jana Nečasová (Zíková), Petra Brodská

jchlumska@seznam.cz, p.jancickova@seznam.cz

p.jancickova@seznam.cz

606 390 049

Želiv 345
394 44

Hlavní 7
Větrušice
25067

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode