Dara Helvétský kříž

Dovolená - Žíteč

01.06.2013 20:52

Od 1.6. do 8.6. jsme měli dovolenou. Původně jsme měli jet s kamarády na vodu, ale to nakonec nevyšlo. Pro povodně a stálé deště jsme změnili plán i s kempem na ostrůvku ;-) a raději jsme nejprve jeli k Darčiným chovatelům do jižních čech (dovča zde sice měla končit, ale když pořád pršelo tak by to pod stanem bylo kruté). Z původně plánovaného víkendu se nám návštěva protáhla na super týden :-). Darča se opět viděla s mamkou a bráchou, podnikali jsme výlety a vycházky do blízkého i vzdálenějšího okolí.

Neděle 2.6.

16 km Prší a prší. S Darčou jsme šly na procházku sami - nebyli jiní zájemci. Z Žítče jsme se po silnici dostaly do Lutové, odtud po žluté po hrázích rybníků přes Dlouhý most k Nové řece. Cestou byla hladina všude vyšší -rybníky úplně plné, místy šla voda i kousek do cesty; výpustě strašidelně hučely, močály vypadaly jako rybníčky, prostě vody spousty ale cesty zatím bez problémů průchozí. I přesto jsem občas neměla úplně dobrý pocit a raději měla Darču neustále pod velmi bedlivým dozorem, aby mi náhodou někam neuplavala. Žádné brodění se nekonalo. Podél Nové řeky jsme došly ke Stříbřeckému mostu a po silnici až do obce Stříbřec. Odtud naše cesta "domů" vedla po silnici, poměrně frekventované, a tak jsme se nechaly Martou odvézt.

Pondělí 3.6.

12 km Již prší jen méně, chvílema dokonce vůbec. S Martou a Jindrou jsme dojeli autem do Třeboně, zvenčí okoukli nádherný renesanční zámek Zámecký komplex patří k největším v České republice. Jeho dnešní podoba je dílem renesančních stavitelů, kteří na místě gotického hradu vystavěli honosné sídlo šlechtického rodu Rožmberků. i nádvoří, prošli se po náměstí...

Přirozeným centrem města je Masarykovo náměstí. Je obklopeno měšťanskými domy s renesančními a barokními štíty. Obě strany náměstí mají stejný počet domů - 13. Dva domy na náměstí (čp. 86 a 89) mají ještě gotický základ, ostatní středověké domy byly zničeny při požáru města roku 1562. Nově byly vystavěny v renesančním slohu. Většina domů ještě pozměnila svou podobu po požárech roku 1723 a 1781.

Na parkovišti jsme se rozdělili a zatímco Marta odjela autem domů, my se s Jindrou a Darčou vydali pěšky směr Žíteč. Zajímavě-brodivá se stala naše cesta hned od začátku. Hned na krajíčku Třeboně u zahrádek se vylila místní stružka (jakýsi "odtokový kanálek"). Naštěstí jsme měli holinky - Jindrovi to sice moc nepomohlo (stejně jako Darča nečekaně šlápl do příkopu), ale já s jejich pomocí - když už byli mokří, tak alespoň vyzkoušeli, kde je to nejmělčí - prošla s nohama v suchu :-). Cesta vedla podél potůčku, který se přes ni přeléval. Až k můstku přes Starou řeku to celkem šlo. Zato příchod k lávce byl zajímavý: "jé hele jak je ta řeka rozvodněná! A ten potok co do ní teče je taky slušnej. Jé to není potok, to je naše cesta! ". Můstek jsme přešli a ,,potokem" na cestě se také dalo projít - stále jsem měla v holinkách sucho !. Pokračovali jsme k Dlouhému mostu. Cca 75 metrů před mostem cesta klesá - a voda stoupala a stoupala - odhadem minimálně 3/4 metru - prostě neprůchozí. A plavat se nám nechtělo i když Darča si to chvilkama zkusila (to když omylem šlápla do nějaké prohlubně). Tak Jindra upravil směr naší cesty - směr Rozvodí Lužnice a Nové řeky a Majdalena. Tam jsme došli naprosto bez problémů, u Rozvodí udělali pár fotek a vydali se naproti Martě, která pro nás opět přijela - díky :-)

Úterý 4.6.

Pro Darču ,,odpočinkový den". Dopoledne vycházka s Jindrou, odpoledne i s Darečkem - brácha. Já se s Martou jela podívat do Jindřichova Hradce - na nákupy..

Středa 5.6.

Začali jsme vycházkou do Staňkova - cca 8 km, zde na nás čekala Marta s autem a všichni jsme se jeli podívat do rakouského Litschau. Zde jsme prošli upravené náměstí, koukli jsme i na kousek vyhlídkového okruhu u místního rybníka Herrenteich. Celkem dost foukalo a bylo přeci jen chladněji, tak jsme okruh nedošli. Cestou zpátky jsme se stavili ještě v zámeckém parku v Chlumu u Třeboně. Darča zapózovala u rododendronů.

Čtvrtek 6.6.

Na tento výlet jsme jeli i s Martou a Darem (Darči brácha). Začali jsme venkovní prohlídkou hradu Nové Hrady. Hlavní cíl byl park Terezčino údolí

Romantický krajinný park (tzv. anglický park) v údolí říčky Stropnice nechal vybudovat hrabě Jan Nepomuk Buquoy roku 1756 na popud své manželky, hraběnky Terezie Buquoyové, po níž je park dnes také pojmenován. Podobně jako v jiných anglických parcích bylo i Terčino údolí doplněno mnoha romantickými stavbami. Roku 1817 byl zřízen umělý vodopád vysoký zhruba 20 m. Vedle stromů přirozeně v údolí rostoucích byl park osázen také exotickými dřevinami. Například u Modrého domu jsou dodnes dochovány přes 15 m vysoké cypřiše.Z místních dřevin je třeba zmínit řadu velmi starých stromů, především dubů. Mnohé z nich zde rostly už před vznikem parku, nejstarší exemplář (konkrétně jde o dub letní) s obvodem kmene 730 cm zde roste už už zhruba 500 let. V parku je zřízen v roce 2007 rekonstruovaný okruh naučné stezky o délce 5 km. Současná rozloha parku je 138,3 ha.

Krásná vycházka (8,7 km).

Pátek 7.6.

Na dnešek měl Jindra naplánován delší výlet. Začali jsme u kamene republiky, Darča se vykoupala v potůčku (napila se a namočila břicho :-). Nafotili jsme Daru i na nejsevernějším bodu Rakouska :-) - okruh 2,8 km. Následoval přesun autem.

Landštejn

Hrad byl vybudován na počátku 13. století zřejmě moravskými Přemyslovci jako opěrný bod území na trojmezí Čech, Moravy a Rakouska. Svým pojetím dvou věží propojených palácem, představuje ojedinělý komplex svého druhu v Čechách a je  jednou z nejvýznamnějších románských památek ve střední Evropě. Horní část vyšší věže je upravena jako vyhlídková. Z ní se otevírá pohled na hluboké lesy České Kanady. Expozice představuje dějiny hradu a místní archeologické nálezy. V mohutných zdech hradu se kdysi zalíbilo německému básníkovi Friedrichu von Schillerovi, který do okolních lesů umístil děj svých loupežníků. V měsících červenec a srpen je na hradě možné shlédnou hodně kulturních vystoupení.

I s Darčou jsme si hrad prohlédli - vysoká věž s krásným výhledem, široké hradby, zbytky místností... Před pochodem na Kaproun jsme si ještě dali klobásu v hradním občerstvení. Turistická značka vedla i přes nádherně zrekonstruovanou bizoní farmu.

Kaproun

L.P. 1900 jel Jára Cimrman do Prahy na premiéru své hry Němý Bobeš, ale ve Vídni omylem místo do rychlíku nastoupil do osobáku do dolnorakouského Gmündu. Když to pozdě v noci zjistil, dojel ještě do Litschau, odkud ostrým nočním pochodem dosáhl Nové Bystřice a prvního spoje před půl třetí ráno. Do Jindřichova Hradce přesto nedojel. Chyběly mu peníze na jízdenku. Průvodčímu se ho nepodařilo z předstíraného spánku probudit, a tak byl na kilometru 22,3 uprostřed hlubokých lesů z přepravy vyloučen.

Za odjíždějícím vlakem hrozil prý utrženou brzdovou hadicí a křičel: "To je vrchol!" Proto bývá na zastávce Kaproun v létě vrcholová kniha. Stanice ovšem byla zřízena až roku 1930 a do stejnojmenné vesničky zbývají dva kilometry. Jako následek Cimrmanova pádu zde najdeme i obrys Cimrmanova těla, žel zezadu, jak ho vytvořil akademický sochař Drtílek.

Neodolali jsme a podle šipek jsme se pokusili nalézt CIMPR. 333 kroků pod stanicí Kaproun opravdu byl - Cimrmanův pramen - CIMPR (a s výbornou vodou :-)

Zpět k autu jsme se vraceli kousek po úzkokolejce, po zbytek cesty nás naváděly turistické značky. Procházka na Kaproun 26,4 km

Sobota 8.6.

Jen malá procházka po okolních lesích i s Matrou a Darečkem a poté návrat domů.

 

fotky z dovolené https://darasson.rajce.idnes.cz/8.6.2013_dovolena_Zitec/

 

Kontakt

Jana Nečasová (Zíková), Petra Brodská

jchlumska@seznam.cz, p.jancickova@seznam.cz

p.jancickova@seznam.cz

606 390 049

Želiv 345
394 44

Hlavní 7
Větrušice
25067

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode